Vánoční zamyšlení
VÁNOCE
Lesní
zvěři nasypeme dobrého, stromky pohladíme v lese, dojati si zazpíváme
krásné zpěvy – jednou za rok, oslavíme vánoce. Budeme pro uspokojení naší
nálady shánět dárky a pro své pohodlí je pouze kupovat jinde a dívat se, aby to
moc nestálo: přece teď je všechno dražší a uklidňovat své svědomí, že je toho
až dost – přát si, aby ti obdarovaní projevovali – byť neupřímnou radost.
A zatím pravda těchto dní je
jiná: Začalo to takřka krajní bídou a nenalezlo se místo pro Človíčka,
přicházejícího na tento svět – Človíčka, který jej přišel zachránit. Na to
tehdy nebyl čas, srdce a hlavně peníze.
Lidské dějiny mluví stále o
lidech! A lidé, ačkoliv v jádru každý byl učiněn z lásky, zapomínají
z čeho jsou.
A tak proto raději nejsou
schopni si uvědomit: že SLOVO
tělem učiněno jest a přebývalo mezi námi!
ÚVAHY PREDVÁNOČNÍ
Vánoce …
Kouzelné slovo, vyvolávající nejrůznější představy. Křesťanské svátky, oslava
narození Ježíše Krista, se však postupně, zvláště ale v minulém století,
staly pro mnoho lidí něčím zcela jiným: stresující honičkou kolem dárků,
velkého úklidu v domácnosti, cestováním za rekreací na atraktivních
místech… Pokladny supermarketů praskají milionovými zisky: lidé utrácejí za
všelijaké nesmysly, reklama, podmalovaná vánoční sentimentální hudbou je
přesvědčuje, co všechno potřebují „jejich drazí“ ke svému štěstí… „Darujte
radost, darujte štěstí..!“
Inu,
doby se strašně změnily a mnoho, přemnoho lidí ztratilo, žel, tu pravou náladu,
pravou poezii vánoc… Jesličky? Ano, v každém větším kostele bývají
vystaveny Betlémské výjevy, sestavené z řezbářsky krásně provedených
figur, které farnost přechovává už třeba pár století (tradice „Betlémů“
není zase až tak stará); ale co říci na zprofanování (zesvětštění, zbavení
duchovního obsahu) tohoto námětu výrobou všelijakých „Jesliček“
z čokolády, perníku a podobně? Vzpomínám, jak jsem jako malé dítě trpěl
vnitřním rozporem, zda mám či nemám ukousnout hlavu perníkovému „Mikuláši“ –
jsou prostě věci nevhodné i zcela nevhodné. Je to otázka nejen osobního vkusu a
citu pro hodnoty, ale i otázka zásadových pohledů na věci víry! A nemohu se
zdržet konstatování: i ty koledy, kdysi tak krásný projev lidového
křesťanství, jsou zneužívány komerčně: v ohlušujících decibelech hřmí
v supermarketech, slavní zpěváci jim propůjčili svůj hlas… Už nás ani
nezaráží, že slavná zpěvačka, která vydělala „majland“ řvavou písní
velmi neslušného obsahu, dojímá lidi vskutku krásně přednesenou Schubertovou
(či snad Gounodovou?) verzí „Ave Maria, gratiae plena“..!
Ano – toto andělské
pozdravení, „Zdrávas , Maria, milosti plná…,“ by nám mělo znít v duši,
když o vánocích myslíme na zázrak Betlémského Zrození. Což tak místo hektického
předvánočního probíhání obchodů usednout v klidu doma a přečíst si pár
vánočních básní, třeba Šrámka nebo Vrchlického? Nebo si vyjít za město, jít,
třeba sám, sama, ale se světlem naděje v duši, zasněženými poli? Nebo
třeba i vlhkými stezkami lesa, jestliže právě není sníh vůbec? Což tak vrátit
vánocům aspoň něco z toho klidu, míru, rozjímání, povznesení duše
k Bohu, jak to ještě pamatují naši rodiče či prarodičei…?
Pátrejme po pravém smyslu vánoc
– a dojdeme k poznání, jak hluboce se mýlí ti, kdo – jak jsem to slyšel
v TV či rozhlase ( s jistou pýchou v hlase) hlásí: „Loni mně
stály vánoce pět tisíc, letos dám za dárky aspoň dvakrát tolik…“
Jsou bohatí tito lidé? Jsou
opravdu šťastní? Ne – oni se jen za bohaté a šťastné vydávají… Kolik z
nás usedne v předvánočním čase ke stolu a napíše někomu, na
kom mu záleží – příbuzným, přátelům:
Vzpomínám na Vás v tomto
vánočním čase
a přeji Vám radostné svátky
a po nich požehnaný, dobrý,
pokojný rok 2011.
- A všimněte si: nevolil jsem
slovo „veselé“, ale r
a d o s t n é vánoce. Je v tom přece veliký
rozdíl! Pro mne nejsou vánoce nějakou veselicí – jsou dobou rozjímání a pokojné
radosti, povznesení duše.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
