Vtom přišlo do místnosti dítě. Pohlédlo na svíce a řeklo: ,,Ale, ale, proč nesvítíte?" A bylo mu skoro do pláče.
Potichu a smutně se přihlásila o slovo třetí svíce. ,,Já se jmenuji Láska.
Už nemám sílu dál hořet. Lidé mě dávají stranou. Vidí jen sami sebe a ne druhé, které by měli milovat." A svíce zablikala naposled.
Druhá svíce zablikala a řekla: ,,Já se jmenuji Víra. Ale jsem přebytečná. Lidé nechtějí o Bohu nic vědět. Nemá smysl, abych dál svítila."Místností se přehnal průvan a druhá svíce zhasla.
Na adventním věnci hořely čtyři svíce. V místnosti bylo naprosté ticho. Takové ticho, že bylo slyšet, co si ty čtyři svíce vyprávěly.
Moje světlo svítí, ale lidé nemají pokoj a bojují mezi sebou. Nechtějí mír."
Její světlo se zmenšovalo, až zhaslo docela.
Velikonoce jsou svátkem nesnadným. Zatímco Vánoce se týkají narození dítěte, radostné události, která má svou 
rodinnou atmosféru a domácí obyčeje, Velikonoce přicházejí s příběhem o zradě, zbabělosti, krutém mučení a popravě. Do probouzejícího se jara zasahuje zpráva o Kristově smrti. A co šokuje ještě víc než „smrt Boha“, je jeho vzkříšení. Vyvolává údiv, úsměv, skepsi, nedůvěru a pohoršení. Tomu přece nelze uvěřit! Pro křesťany je ovšem smrt a vzkříšení Ježíše Krista hlubinou lidského života a současně nadějí, která neumírá.
O Velikonocích jsme konfrontováni s bolestí a není tudíž tak docela snadné zaujmout jednoduchý, radostný postoj. Bojíme se bolesti a smrti a mrtvé raději necháváme odcházet bez rozloučení. Svá hoře skrýváme povrchními frázemi a různými klauniádami. Snad k tomu patří i to, že se s jistou úlevou vrháme na velikonoční koledování.
Velikonoce jsou o přijetí a odevzdávání, Velikonoce jsou o oběti. Slova,
která pomalu mizí a málo jim rozumíme. Velikonoce připomínají naléhavě a znovu smysl oběti, odevzdání a přijetí. Proměňuje nás to a dává našemu životu hluboký smysl. Pokud přijmeme vše, co se děje, přestaneme bojovat – s okolím, s lidmi kolem sebe, se sebou a možná i s Bohem, pak se naučíme vidět v každé situaci života poučení, pochopení a najdeme pokoj a radost.
Přeji všem poklidné velikonoční svátky, ať už je považujete za svátky jara nebo za nejvýznamnější křesťanské svátky. Oba mají společné jedno - naději.
Rolf 19. dubna 2019
Do nového roku se obvykle přeje hodně zdraví, štěstí, spokojenosti úspěchů, lásky...
Je jen na všech nás, jak se nám podaří tato vzájemná přání naplnit – jak se do dokážeme postarat o své zdraví, štěstí, vnitřní spokojenost, jak mít otevřené srdce. Co dělat, aby se přání splnila? Do čeho vlastně vkládáme čas, energii a peníze teď? Zkusme se s nadhledem sami na sebe podívat trochu jinak. Nikdy 
není doba jen lehká nebo jen těžká, vždycky se dá najít cesta, jak tíži zmírnit a radost znásobit. Závist, panovačnost, bezohlednost, ale i obyčejné pomluvy nás otravují a stravují čím dál víc, den po dni. To přece ale doopravdy nechceme. Dávejme okolí to, co potěší i nás samotné – pochvalu, poděkování, úsměv, oporu, bezpečí, přátelství. Hledejme cesty „jak na to". Věřme tomu, že slušnost se "nosí". Že být sám sebou je mnohem 
jednodušší než předstírání, že jsme zcela jiní. Že chtít být lepší je víc, než předstírat dokonalost.
Vtom přišlo do místnosti dítě. Pohlédlo na svíce a řeklo: ,,Ale, ale, proč nesvítíte?" A bylo mu skoro do pláče.
přihlásila o slovo třetí svíce. ,,Já se jmenuji Láska.Už nemám sílu dál hořet. Lidé mě dávají stranou. Vidí jen sami sebe a ne druhé, které by měli milovat." A svíce zablikala naposled.
Místností se přehnal průvan a druhá svíce zhasla.
Na adventním věnci hořely čtyři svíce. V místnosti bylo naprosté ticho. Takové ticho, že bylo slyšet, co si ty čtyři svíce vyprávěly.
Moje světlo svítí, ale lidé nemají pokoj a bojují mezi sebou. Nechtějí mír."
Její světlo se zmenšovalo, až zhaslo docela.
Psi že nesmějí do nebe?
Věnováno těm, jejichž nejlepší přátelé jedí z misek na podlaze, těm, kteří v životě neviděli ošklivou kočku, těm, kteří půjdou raději čistit stáje než na večírek, těm, kteří dávají přednost společnosti zvířat.
Zvířata při nás stojí "ve zdraví i v nemoci, v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě" a nepotřebují k tomu žádné přísahy, prstýnky ani svatební dort. Naši zvířecí přátelé nás berou i s našimi vadami. Vzhlížejí k nám a myslí si, jak jsme úžasní, i když kromě nich si to možná o nás nemyslí už nikdo.
V jejích očích nemáme žádnou "minulost", pouze přítomnost. A v této přítomné chvíli jsme dokonalí a budíme velké naděje. Zvíř
ata nás nikdy nekritizují a jsou ochtona nám nekonečně odpouštět - a to je přízeň, kterou si nezasloužíme. Dávají nám najevo, že vůbec nezáleží na tom, co jsme zač, že je jim jedno, jaké máme nedostatky, zkrátka nás berou takové, jací jsme, a milují nás.Počkat - neslyšel jsem to někde? Možná ... v kostele?
Není možné, že "Pán stvořil všechna zvířata, jak malá, tak i velká", jak se praví v jedné písni, právě proto, aby nám ta zvířata poskytla stejnou lásku, jakou nám nabízí sám Stvořitel?
...Že psi nejsou v nebi?
Možná je kousek nebe v každém psu.
ROBERT T. SHARP
Do nového roku se obvykle přeje hodně zdraví, štěstí, spokojenosti úspěchů, lásky...
Je jen na všech nás, jak se nám podaří tato vzájemná přání naplnit – jak se do dokážeme postarat o své zdraví, štěstí, vnitřní spokojenost, jak mít otevřené srdce. Co dělat, aby se přání splnila? Do čeho vlastně vkládáme čas, energii a peníze teď? Zkusme se s nadhledem sami na sebe podívat trochu jinak. Nikdy není doba jen lehká nebo jen těžká, vždycky se dá najít cesta, jak tíži zmírnit a radost znásobit. Závist, panovačnost, bezohlednost, ale i obyčejné pomluvy nás otravují a stravují čím dál víc, den po dni. To přece ale doopravdy nechceme. Dávejme okolí to, co potěší i nás samotné – pochvalu, poděkování, úsměv, oporu, bezpečí, přátelství. Hledejme cesty „jak na to". Věřme tomu, že slušnost se "nosí". Že být sám sebou je mnohem jednodušší než předstírání, že jsme zcela jiní. Že chtít být lepšíje víc, než předstírat dokonalost.
Štědrý večer je jiný než všechny ostatní večery v roce. Jedinečný, tajuplný, opředený krásnými zvyky a tradicemi. Večer, kdy všichni chceme být doma se svými nejbližšími a nejmilejšími. Kdy chceme být
lepší, zapomínáme na vše špatné a i zlo ve světě, jako by utichlo. Ke stolu si s námi sedá láska, pohostinnost. Štědře se obdarováváme, štědře Vánoce slavíme téměř všichni: věřící křesťané i nevěřící. I pokud snad Vánoce jsou pro nás především dny odpočinku a lukulských hodů, zamysleme se alespoň nad těmito slovy:
Vtom přišlo do místnosti dítě. Pohlédlo na svíce a řeklo: ,,Ale, ale, proč nesvítíte?" A bylo mu skoro do pláče.
přihlásila o slovo třetí svíce. ,,Já se jmenuji Láska.Už nemám sílu dál hořet. Lidé mě dávají stranou. Vidí jen sami sebe a ne druhé, které by měli milovat." A svíce zablikala naposled.
Druhá svíce zablikala a řekla: ,,Já se jmenuji Víra. Ale jsem přebytečná. Lidé nechtějí o Bohu nic vědět. Nemá smysl, abych dál svítila."Místností se přehnal průvan a druhá svíce zhasla.
První vzdychla a řekla: „Já se jmenuji Pokoj.
Moje světlo svítí, ale lidé nemají pokoj a bojují mezi sebou. Nechtějí mír."
Její světlo se zmenšovalo, až zhaslo docela.
Divadlo Krajiny vám každý měsíc
představí nový původní text (divadelní hra, próza, poezie, fejeton), který přečte jeho autor nebo autorka.Po čtení bude následovat diskuse s autorem, kterou bude provázet moderátor za hudebího doporovodu.
Tuto autorskou linii zahájí v listopadu přítel divadla Krajiny Jaroslav Tuček – herec a spisovatel, který představí ochutnávku ze svých textů Mudrování o...
Účinkující autor: Jaroslav Tuček
Dramaturgie projektu: Pavel Trtílek, Jan Krupa
Buď "v klobouku" nebo "do klobouku".
archivu v Brně křest knihy Jaroslava Štěpaníka "Vyprávění brněnského draka" s ilustracemi Václava Houfa. Kniha je specifická tím, že vypravěčem je sám drak, někdy také krokodýl či aligátor. „Je trochu tlachavý a občas poučuje, nikdy však nezapomíná na 
smysl pro humor," říká nakladatel Karel Kovařík. A dodává, že kniha je určena dětem i rodičům. Knihu vydává brněnské Nakladatelství a vydavatelství Littera, a to ve druhém, rozšířeném vydání. Na křtu ukázky z této knihy četl Jaroslav Tuček.Mudrování pod „ Mahenovým trámem“
pracoval brněnský básník Jiří Mahen, byl zřízen jeho památník a veřejná knihovna. Na půdičce jednopatrové vily je malá útulná místnost, kam se sotva vejde padesátka lidí, tedy posezení pod 
Mahenovým trámem. Krátce před 17 hodinou se tu schází pozvaní hosté a přátelé pana Jaroslava Tučka k poslechu autorského čtení a u příležitosti 75. narozenin herce a spisovatele. Příchozí přináší malé dárečky, stolek se plní květinami a pan Tuček spolu s Evou Šlapanskou nás pěkně vítají. 
Všichni utichli a zaposlouchali se do vzpomínek na bratra Josefa, do úvah nad dnešním světem a smyslem života.Zajímavé bylo vyprávění profesoru A.Hajdovi, o studiu Marta a připravované dramatizaci Hamleta, kde by měl mít pan Tuček roli „Mrtvého muže“, i o americkém básníkovi, který Martu navštívil na podzim 2011.
Poděkování a gratulace patřily také přítomnému Mojmíru Hegerovi, brněnskému herci, kterému bude 21.9.2013 již 85 roků. Jeho stručný život na studiích i v divadle jsme tiše se zájmem poslouchali. Pan Heger nám poté přednesl úryvek ze hry Jak se vám líbí? A svým zvučným 
hlasem zaplnil celý prostor půdičky. Čtení bylo velmi poutavé, nechyběl nadhled a humor a na konci jsme oslavenci pogratulovali a připili na zdravíčko.Chvilka vzpomínek byla věnována paní Kateřině, která zde loni také naslouchala manželovu čtení a o několik dní později zemřela. Pěkný podvečer, dvě hodiny krásného poslouchání a setkání se zajímavými lidmi. 
ichl. Byl to právě on, kdo v rámci svého recitálu na přehlídce Folkový kolotoč na jaře 1982 pozval poprvé na pódium Jarka Nohavicu. Společně se jejich dráhy potkávaly nejen na pódiích, ale i v soukromí. Pepa Streichl byl také jediným hostem na prvním oficiálním albu Darmoděj, společně napsali píseň Dolní Lhota na albu Mikymauzoleum. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let vystupovali společně na koncertech často: třeba na letním Týdnu s folkem ve Starých Splavech v srpnu 1989, na zakázaném Festivalu nezávislé československé kultury 4
.11.1989 ve Wroclawi, ale i v přímém přenosu ze Staroměstského náměstí 25. 2. 1990. Na začátku devadesátých let ho postihla mozková mrtvice. Po uzdravení vystupoval se skupinou Truc Blues. Od roku 2002 vystupoval sólově nebo s triem. Mezi jeho nejznámější skladby patří písně Džbánky či Ostrava je černá ženská.
rátká fotoreportáž z autorského čtení v Rajhradě
(přímo od pana Tučka) v Rajhradu to bylo pěkné, přátelské a příjemné. Autor četl ze své knihy "Vzpomínky antihrdiny" v bývalé 
hodové síni mnichů a knížka je archivována s autorovým podpisem a pod pořadovým číslem v knihovně Památníku. Škoda, že jsem u toho nemohl být... 
Pozor již tuto středu 12. června v 17:00 v Památníku písemnictví Rajhrad se uskuteční další autorské čtení ze Vzpomínek antihrdiny. Čtení uvede editor knihy Miloš Voráč. Následovat bude beseda spojená s autogramiádou. Pro zájemce bude zajištěn i prodej knížky (250,- Kč).
Divadlo Husa na provázku Brno - Jaroslav Tuček: Vzpomínka antihrdiny aneb S Provázky, Hady a Martou na provázku. Čtení a polemická diskuse o stejnojmenné knížce nakladatelství Barrister & Principal proběhlo 31. května 2013 ve Sklepní scéně. Oproti předchozím čtením toto bylo jiné - za prvé se
konalo na "místě činu" a přítomen byl i Petr Oslzlý, kterého Jaroslav Tuček vystřídal koncem sedmdesátých let ve vedení divadla. O jejich setkání nad knihou si můžete přečíst v článku, který dnes vyšel na www.novinky.cz pod názvem Motají se kolem Provázku cizí rozvědky. 
Další autorské čtení z Antihrdiny se bude konat ve sklepním divadle CED Brno (Divadlo Husa na provázku) 30. května v 19:30. Úvodní slovo pronese ředitel CED Petr Oslzlý. Během pořadu bude promítána rep
ortáž ze Dne otevřených dveří, ve které tehdejší umělecký šéf Divadla na provázku J. T. provádí novináře stavbou nového divadla (CED)... Vstupné: 50 Kč, místa je možno rezervovat na stránkách CED.
14. května 2013 Rolf
První den v roce je pro člov
ěka vzrušující. Co nás čeká? Určitě nejsem sám kdo si v těchto dnech klade otázku, jaký asi bude nadcházející rok a jaké změny přinese. Soudě podle jeho prvních minut a zejména podle velmi obvyklé koncentrace "zábavné pyrotechniky" brázdící noční oblohu bych odhadoval, že se od předchozích let příliš odlišovat nebude. Někdo si dává novoroční předsevzetí, klade si úkoly, které chce splnit, stanovuje si cíle, jichž chce dosáhnout. Přeji všem, aby se jim jejich přání splnila.
Vám do Nového roku přeji ať se vám splní všechna ta drobná přání a přáníčka, které má každý z nás.
30. prosince 2012
Rolf
Čtyři svíce na adventním věnci, který je zelený, tedy i uprostřed zimy živý, rozsvěcujeme během adventu. Tak přibývá světla s blížícími se svátky, i když kolem je tma těch nejdelších nocí v roce.
K čemu tedy ta čtyři světla ve tmě?
P o z o r u j sebe i své okolí s porozuměním. Je to lepší než lhostejné nicnedělání a zahálka se žvaněním.
V n í m e j, kde jsou v Tobě a kolem Tebe ukryté jiskřičky dobra, které volá po rozšíření. Je to lepší než naříkat si.
J e d n e j tak, aby objevené jiskření se začalo šířit. Nemusíš být světlem, pro začátek postačí, když je svým stínem nezakryješ ani sobě, ani svému okolí.
P ř i v e ď do osvětleného kruhu aspoň jednoho, kdo tu záři ještě neměl příležitost vnímat. Nemusí na ní mít podíl, pro začátek jemu i Tobě postačí žasnout nad její krásou.
21. prosince 2012
Rolf
Touto nedělí začíná adventní doba, která lidem připomíná, že se blíží Vánoce. O první adventní neděli je čas zapálit první ze čtyř svící na adventním věnci. Čtyřtýdenní adventní doba skončí se západem slunce o Štědrém večeru. S tímto obdobím a počátkem nového liturgického roku je v dnešní době spojeno zdobení ulic i obchodů, lidé z
ačínají shánět vánoční dárky, hospodyňky se připravují na pečení vánočního cukroví a úklid před svátky. Advent, jehož barvou je fialová, však není v původním smyslu dobou shonu a předvánoční nervozity. Naopak je obdobím ztišení, klidu, rozjímání. Pro věřící je časem velkého očekávání a nadějí, že Bůh splnil svá přislíbení daná už starozákonním věřícím a poslal Ježíše Krista na svět. Během adventu by si tedy lidé měli dát do pořádku své svědomí ve vztahu k Bohu i k druhým lidem a šířit kolem sebe naději a radost. Dříve se dodržoval i půst. Pojďme se zamyslet a zavzpomínat při adventních a vánočních vzpomínáních.
2. prosince 2012
Rolf
2. ledna 2010
Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? Co je? No přece .... ROK 2010 !!!
kají mnozí:"Určitě lepší než ten rok další, ale určitě horší než ten loňský." Všichni budeme potřebovat zdraví, ale ještě více aspoň trochu toho štěstí. Vždyť na Titanicu byli všichni zdraví............
20. prosince 2009
28. listopadu 2009 Aniž bychom se nadáli, konec roku je za dveřmi. Dnes je 
první adventní neděle. Pro mnoho lidí je znamením pro zahájení uklízecího, nákupního, pečícího a jiného předvánočního šílenství. Ještě před pár desítkami let byl advent dobou postní, v níž platily zásady střídmosti v pití i jídle, intenzivního rozjímání. Dnes se honíme za co nejokázalejšími dárky, hojností stolu a zapomínáme na pravý význam tohoto období. V mnoha domácnostech se dnes rozsvítila první svíčka na adventním věnci, 
ale kolik lidí dnes ještě ví, co nám má připomínat - jeho zelená barva nám symbolizuje naději, kterou máme, kruh věčnost bez konce, a 4 svíce postupné vytváření ctností. Přes všechen kvap a pěch dnešního světa dokáže čas adventní a vánoční mnoho z nás změnit. Jsme přístupnější, tolerantnější a otevřenější vůči druhým. Najednou nám pojmy jako přátelství, lidskost či dobrá vůle jsou blízké a i jejich význam vidíme v trochu jiném světle. Jsme si najednou tak nějak blíž. Jsme ochotni přemýšlet o sobě a o svých skutcích a nejen přemýšlet, ale i hledat cestu jak dál - cestu poznání. Jsou to chvíle, kdy v srdcích zahoří ohýnek přátelství a vzpomínek na krásné chvíle v našem životě a na 
dobré lidi. Možná je to pošetiké, ale bylo by krásné, kdyby nám v srdcích zůstaly všechny ty krásné okamžiky nejen v době adventní a vánoční, ale po celý rok, abychom si všichni byli stále blízko.
Přeji všem, aby tolerance, pochopení a vstřícnost nás provázela nejen teď v čase adventním, ale po celý náš život. A nezapomeňte, že advent není jen o uklízení a a velkých nákupech.
Rolf
mých stránek) a já jsem to málem ani nezaregistroval. Na to, že
jsem si web začal dělat jen tak pro raodst bez nějakých větších ambicí, je to z mého pohledu úspěch. Uvidíme, kdy se dostaneme přes druhou tisícovku. Přesně před dvaceti lety se daly dějiny do pohybu a nastal čas změn. Je dvacet let moc nebo málo?. Pro každého lidského jedince je to pořádný kus života (obzvlášť u nás, kteří jsme již za poločasem rozpadu), ale v dějinách lidstva je to jen nepatrný zlomek běhu světa. Zatím má nadhled a odstup jen to počasí, které dnes chvíli plakalo a chvíli ukazovalo vlídnou tvář a lechtalo nás slunečními paprsky, aby v p
odvečer opět zaplakalo. Prostě takové pošmourné, tesklivé listopadové počasí. A co
na listopad pranostiky? Nabízím hned několik z těch nejznámějších: Nezapomeňte, že za 11 dní tu je čas příprav na vánoce - 1. adventní neděle.
Rolf
7. září 2009 Prázdniny jsou definitivně fuč a za čtrnáct dní nás u
ž opustí i léto a vládu převezme podzim. Máme-li věřit prognózám meteorologů, tak nás v tomto měsíci čeká pěkné babí léto (až na několik chladných dní). Dnešek to zatím potvrzuje. Den plný slunce a k večeru se začíná ochlazovat. Ráno prý teploty půjdou až k šesti stupňům. Věřme, že předpovědi vyjdou a opravdu si užijeme pěkné září. A co k září říkají pranostiky? Nabízím hned tři z těch nejznámějších:
Pěkné a dlouhé babí léto Rolf
5. srpna 2009 Půlka prázdnin už je za námi a počasí nás neus
tále pěkně zlobí. Pár dní tropických teplot a hned na to přívalové deště a hektolitry vody. Meteorologové nás neustále před něčím varují a většina lidí říká, že takové divné (protivné, ošklivé, .... prostě si račte dosadit, co je vám libo) nepamatují. Ale možná je na vině jen naše krátká paměť, vždyť k létu vždy patřily vysoké teploty i ošklivé bouřky. Jen nás asi ukolébalo poměrně stabilní letní počasí v minulých letech. A co k srpnu říkají pranostiky? Tady je jedna z těch obecnějších: "Rosí-li v srpnu silně tráva, pěkné povětří se očekává".
23. června 2009 Když jsem tu začátkem roku citoval Josefa Švejka: 
"Ještě nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůř," netušil jsem, že to pocítím na vlastní kůži respektive zdraví. Z ničehonic se dostavila plicní embolie a na nějakou dobu jsou mé plány zásadně nabourány a změněny. Nedostávalo se mi sil na běžné činnosti, natož na sezení u PC a vytváření stránek. Pomalu, ale jistě se to lepší a tak snad zase začnu obnovovat a doplňovat tyto moje stránky. Vše dobré a nebe bez mráčků v nadcházejícím letním období přeje Rolf
PS i když spolu s klasikem musím volat: "Letošní způsob léta zdá se mi podivným."
Příjemný zbytek léta Rolf
PS: i nadále spolu s klasikem musím volat: "Letošní způsob léta zdá se mi podivným."
26. října 2009 Než jsem se dostal k aktualilzaci 
stránek, tak nás nejen opustilo léto (a to i 
to babí), ale stačila nám prstem pohrozit i paní zima. Pravdou je, že říjen byl zatím hodně bohatý na změny počasí - krásné slunečné dny na začátku, sněhová kalamita uprostřed a zamračené dny v závěru. Vypadá to, že je tady sychravý podzim se 
vším, co 
k němu patří. Jedinou říjnovou jistotou byl víkendový přechod z letního času na zimní. A co na říjen pranostiky? Nabízím hned několik z těch nejznámějších:
"Po teplém září zle se říjen tváří."
"Září víno vaří, říjen mačká hrozen."
"Teplý říjen - studený listopad."
"V říjnu mráz a větry - leden, únor teplý."
"Když dlouho listí nespadne, tuhá zima se přikradne."
Nepodléhejte depresím a těšte se na jaro, vždyť už můžem stříhat metr (zbývá nějakých 146 dní)
Rolf
"ZLATÁ NEDĚLE" je již pomalu minulostí a Štědrý večer je tu za pár dnů. Myslím, že je to ten správný čas na pár předvánočních úvah. Proto jsem opět zalovil ve svém archivu a vybral další dvě zamyšlení, která vznikla pro náš skautský časopis. Autorem prvního je Mons. Jiří Reinsberg, druhé napsal Ladislav Rusek, který je rovněž autorem ilustrací. Přeji všem požehnané svátky vánoční, vše dobré a v roce 2010 hlavně pevné zdraví. Rolf
– jednou za rok, oslavíme vánoce. Budeme pro uspokojení naší nálady shánět dárky a pro své pohodlí je pouze kupovat jinde a dívat se, aby to moc nestálo: přece teď je všechno dražší a uklidňovat své svědomí, že je toho až dost – přát si, aby ti obdarovaní projevovali – byť neupřímnou radost.ÚVAHY PREDVÁNOČNÍ
pár století (tradice „Betlémů“ není zase až tak stará); ale co říci na zprofanování (zesvětštění, zbavení duchovního obsahu) tohoto námětu výrobou všelijakých „Jesliček“ z čokolády, perníku a podobně? Vzpomínám, jak jsem jako malé dítě trpěl vnitřním rozporem, zda mám či nemám ukousnout hlavu perníkovému „Mikuláši“ – jsou prostě věci nevhodné i zcela nevhodné. Je to otázka nejen osobního vkusu a citu pro hodnoty, ale i otázka zásadových pohledů na věci víry! A nemohu se zdržet konstatování: i ty koledy, kdysi tak krásný projev lidového křesťanství, jsou zneužívány komerčně: v ohlušujících decibelech hřmí v supermarketech, slavní zpěváci jim propůjčili svůj hlas… Už nás ani nezaráží, že slavná zpěvačka, která vydělala „majland“ řvavou písní velmi neslušného obsahu, dojímá lidi vskutku krásně přednesenou Schubertovou (či snad Gounodovou?) verzí „Ave Maria, gratiae plena“..!6. prosince 2009
Je to zvláštní a vlastně není. Každodenní 
zážitek: Čekání. Když se nám zdaří rozebírat – už od prvních dětských zážitků tu skutečnost, co to je na něco, nebo někoho čekat – od těch okamžiků, nebo dlouhých dob, od napětí či únavy, od zklamání a netrpělivosti z prvních dětských poznatků, drobných, roztomilých, přes napětí her a dobrodružství, hledání – a dlouhé stání ve frontě na cokoliv, až to tu bude, až skončí hodina nebo práce, schůze či návštěva – občas obě nekonečné – v tom všem můžeme být – jako opuštěni a sami v prostoru. Opuštěni s ničím cizím, ať už je to prostor nebo čas, čas bez živé duše, ačkoliv obklopeni bytostmi, kterým se říká lidé – ale bez zájmu nebo účasti na našem „zde“. Na jídlo, na spánek, na slovo, které chceme říci anebo slyšeti. Na to, co dostaneme, a jak bude naše přijato.
Č E K Á N Í !
To je ale nápor na to, čemu se říká vytrvalost, věrnost a statečnost. Tři slova, o nichž se takřka nikdy nemluví, jen tehdy, když se obracíme na někoho jiného – málokdy na sebe sama.
Čekání – to je přece nápor. Nejsilnější je nápor na naději! Má naděje vůbec nějaký čas a prostor?
Ale ano! Mnoho lidí o tom vůbec neví a to proto, že se neptá hlasu přírody a počasí, - chcete-li. Je to totiž po výtce P O D Z I M . Lidé, kteří tomu trochu rozumí, pochopí, že zároveň s klidným ukládáním se přírody nastává doba nazývaná už ode dávna v naší kultuře:
A D V E N T !
Předkové mu říkali krásným českým slovem P Ř Í Š T Í !
Zatím společnost okolo tohoto tápá a vyjadřuje své rozpaky frázemi „mělo by se“ a „předpokládá se“, nemajíc odkud vykročit, existuje ten s velkým T, tedy ten, který p ř i c h á z í a naše čekání není marné.
Jistota této jediné a pravé naděje tkví v tom, že je to právě Ten Jediný! Doba naděje, která nemůže zklamat, je pro každého člověka a je jí vyhražen čas, prostor a těšení: z jistoty jedné chudé rodiny, zpola vyhnané úřady (sčítání) a strachem mocných – rodiny, jež přináší to nové a jisté bezbranné DÍTĚ.
Prorok Isaiáš je nazve Kníže pokoje.
Toto krásné zamyšlení nad adventním časem napsal před osmi lety pro náš tehdejší časopis Mons. Jiří Reinsberg. Autorem obrázku je Ladislav Rusek.
Přeji krásný advent
Rolf
