Rozezněly se zvony, otevřelo se okno a v okně byla bábuška. Po rusky uvázaný vlňáček zdobil její ruskou tvář. A dobře se dívejte, pohádka začíná.
Z pojízdné skříně vykročili ženich a nevěsta. Ivánek, bohatýr a Mášenka, krasavice. Přiletěla baba Jaga, přijel domeček na kuří nožce a baba Jaga Ivánka Mášence ukradla. Bábuška z okna řekla: To je pěkná bestie, tahle baba Jaga. Mášenko, musíš Ivánka vysvobodit!
Z loutkového divadélka vyskočil mrštný šášula Petruška. Koumes a vtipný hoch. A hurá za babou Jagou…
Baba Jaga létala povětřím, v domečku na kuří nožce hospodařily krysy a Ivánek musel dělat kuchaře…
Děti ani nedutaly, bály se skřehotavé baby Jagy a měly strach o Ivánka…
Sledoval jsem dění na scéně. Snažil jsem se dostat na kloub způsobu hraní loutkoherců, odhalit jejich triky.
Tak třeba: bábuška si hověla na vysokém sedáku, z její dlouhé suknice vykukovaly nohy v botkách. Komíhaly se, podupávaly. Za suknicí se ukrýval loutkovodič a ten nožkami pohyboval. Výsledek? Bábuška byla pohádkově dlouhá…
Nebo: tři mužici vmáčknuti do rámu loutkového divadla. Baba Jaga je proměnila v kuřata. Jak? Jednoduše. Zadýmilo se, rám se uzavřel dřevěnou clonou, a když se otevřel, místo živých mužiků byly v rámu loutky, tři kuřata.
Kdykoliv si Petruška zaklepal na svou chytrou hlavičku, ozvaly se tři hlasité „ťuky“ na dřevo.
Děti nevycházely z úžasu. Sledovaly pohádková dobrodružství se stisknutými zoubky. Skuhrající baba Jaga, navlečená do podoby polního strašáka s velkým zobanem, s hlavou čepýřícího se ptáka, vzbuzovala u mnohých pocit strachu. Klučina se držel za ruku tatínka. Kvikl: Bojím… Tatínek zašeptal: Neboj, dobře to dopadne, já to četl…!
Barevná ruská pohádka měla spád. Ruští lidé skotačili, tančili ruské tance, hráli na ruské balalajky, zpívali ruské tóniny i kroky všech byly ruské. Bábuška hrála na garmošku.
Sotva Mášenka s Petruškou vysvobodili Ivánka bohatýra ze zakletí, přiletěl urostlý střízlík v černém trikotu kostlivce s hlavou mimozemšťana. Zaskřehotal: Jsem mocný čaroděj Kostěj nesmrtelný a Mášenka je mojí nevěstou. A frnk, uletěl i s Mášenkou…
Klučina šeptal: Nebojím, nebojím, tatínek to četl…
Uprostřed zadní části scény stála vysoká konstrukce kolotoče, se čtyřmi trčícími ráhny, na které byly zavěšovány vlající kulisy, evokující krajinu, třeba les.
Sympatický Petruška, s Ivánkem bohatýrem hledali Kostějovo sídlo. Utkali se s tlupou hloupých, nemotorných, legračních loupežníků. Děti se smály.
Na vrcholku kolotoče, jako v čapím hnízdě, trůnil mocný Kostěj nesmrtelný. Z jeho zad vlály do stran obrovské barevné plachty. Snad čtyř loutkoherců bylo zapotřebí k impozantnímu vjemu síly čaroděje vší Rusi.
Pohádka byla čím dál víc špikována špílci a gagy. Děti se smály, děti fandily.
Zlý Kostěj byl poražen, jeho moc zničena a Mášenka vysvobozena. Dobro zvítězilo, slavila se svatba. Mášenka a Ivánek byli svoji. Zněly balalajky, zpívalo se, tančilo, zvonily zvony, Bábuška hrála na garmošku a pohádky byl konec.
Úspěch byl veliký. Soubor byl zavalen kyticemi, děkoval se i pan ředitel. Měl radost velikou. Kromě režie si střihnul figuru obtížného tanečního kroku, ruského kozáčka.
Po představení mi řekl: Víš, inscenovat loutkovou pohádku není jen tak. Jevištní dění se musí do detailu vymyslet a jeho průběh do puntíku zorganizovat. Představení musí běžet jako dobře seřízené hodinky, jako dobře namazaný stroj. Hlavně musíš mít kolem sebe lidi, kteří to, co se vymyslí, dokážou naplnit. A člověk musí mít oči dítěte. V tom je to celé kouzlo.
Svatá pravda, pane řediteli.
I proto musím ty ředitelovy lidi vyjmenovat a pochválit. - Hráli:
Pavel Jan Riedl mrštného Petrušku.
Vilém Čapek skuhrající, rozpohybovanou babu Jagu.
Dalibor Dufek Ivánka bohatýra.
Barbora Dobišarová líbeznou Mášenku.
Eva Lesáková, „herenda“ obrovské energie Bábušku, co byla vypravěčkou, Slepicí i babou Igruškou.
Druhým esem pohádky byl Radim Sasínek. Hrál s gustem a fortelem Kolju Čujkova, Hudebníka, Slepici, Loupežníka i dědka Gušku.
Pavel Novák se stal nezapomenutelným Kostějem, ale také byl Svatebčanem, Krysou tanečnicí a Loupežníkem.
Kateřina Höferová hrála pět rolí: Krysu Vasilisu, Svatebčanku, Sněhulenku, Loupežníka a Nasťu Irinu Jagošovou.
Vratislav Lukáš byl Skřetem a hrál na balalajku.
Milan Potůček byl také Skřetem a hrál na obrovitou basbalalajku…
Pohádkovou výpravu vytvořila Irena Marečková, scénickou hudbu napsal David Rotter, pohybovou spolupráci měla Helena Dvořáková a dramaturgicky na textu pohádky s autorem Vlastimilem Peškou spolupracovala Eva Janěková.
Klučina řekl tatínkovi: Pěkné to bylo. A já byl jsem statečný…! Kdy zas půjdeme do divadla?
Jaroslav Tuček, 29. 9. 2015. Brno – Komín
Divadlo Radost. Vlastimil Peška – Baba Jaga aneb Petruška a Ivánek. (s volným použitím motivů ruských lidových pohádek) Premiéra 28. 9. 2015.
