1.února
Nelze udělat stejnou chybu dvakrát. Poprvé je to chyba, podruhé už naše volba
Opakované chyby nejsou dílem náhody, ale pouze naší nedbalosti. Jen 
blázen dělá stejnou chybu dvakrát.
Právě ta nedbalost je naše volba, jen se za to slovo schováváme.
Ke zrození všeho nového a krásného je potřeba přistupovat s radostí, ale i s pokorou a odpovědností.
Všecko, co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všecko, co se stane dvakrát, určitě se stane i potřetí.
Jakmile jednou vstoupíš na cestu, nemůžeš říct, já to tak nemyslel.
Ano, omyl je pochopitelný, dvakrát stejná chyba je bloudství. A přesto se to děje - co na to říct? Třeba když dojdou slova? Hlavně nenést vinu druhého na svých bedrech…
Je otázka, co to je stejná chyba.
2.února
Nikdy nevíme, co se stane, když se věci změní. Víme však, co se stane, když se nezmění?
Co se stane, když se věci nezmění?? Někdy třeba nic, prostě se neposuneme nikam dopředu - třeba ke štěstí, třeba k lásce a to by byla věčná škoda, ne??
Když se jen prostě neposuneme nikam dopředu, tak to je ještě relativně zlatá varianta. Současně tam může tikat tzv. časovaná bomba neřešeného problému. V Pompejích věděli o možném nebezpečí a stěhování odkládali...
Nikdo nemůže řídit změny. Můžeme je brát, tak jak jdou a můžeme být před nimi, ale nikdy dopředu nevíme, co by se stalo, kdyby se něco změnilo nebo nezměnilo. Na kdyby se ale v životě nehraje.
Štěstí je krásná věc, ale co je vlastně štěstí? Pro každého to může být něco jiného.
Pan Werich o štěstí řekl: „Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to štěstí větší.
Věřím, že každý den se lidem nabízí příležitosti udělat to nejlepší možné rozhodnutí ve všem, do čeho se pouštějí.
Život je cesta, kdy v každém okamžiku a na každém kroku zažíváme překvapení. Nikdy přece nevíme, co nás čeká za zatáčkou….
Za zatáčkou samo nevíme, ale víme, že je dobře, že konáme dobro. Malé dobro, jen tak pro pár osůbek okolo. Celý svět nespasí ani Bůh, to by člověk za nic nestál
3.února
Je nebezpečné někoho klamat, neboť tím klameme sami sebe
Než klamat, je jednodušší stále říkat pravdu, nemusíme si pamatovat, co jsme komu řekli. Nejlepší cesta, jak být oklamán, je považovat se za chytřejšího než ostatní.
Dá se stále klamat někoho nebo občas oklamat všechny, nelze však stále klamat všechny.
Jakmile jednou zalžeme, už se z toho asi nevymotáme, nic dobrého z toho neplyne, to není správná cesta.
S věkem člověk nějak víc si dává pozor na svůj lidský obsah a dřívější selhání štvou a mrzí. Nikdo jiný o nich sice neví, ale ten dotyčný ano. Potká to s věkem téměř každého z nás, a pak se to obnaží.
Život je velice rychlý. Přenese nás z ráje do pekla během jediné vteřiny.
Každou lží ztrácíme kousek dobra v sobě. Možná malinký, ale i z malinkých částeček vody vzniká potopa. Nenechme potopou klamů spláchnout andělská křídla…
Když někoho klameme, stojí nás to množství energie pamatovat si, jak jsme to vlastně pokroutili. Po čase to stejně praskne a jsme za hlupáka, který se navíc sám trápil tu lež zachovat.
Není nic horšího, než lhát sám sobě. Vždyť lžeme nejbližšímu, co máme…
4.února
Už jenom zdání dobra u jiných musíme ocenit, protože z této hry s představami může nakonec vzejít něco vážného
Rozhodně je fajn zdání dobra u jiných ocenit, protože podpořit dobro je jako rozmnožit dobro, z dobra snad nemůže vzejít nic jiného - možná teda něco vážnějšího, ale co??
I kdyby jen zábrana nekonat zlo, nebo ne tak velké. Bojím se, že dnešní přístup k dětem jak v rodinách, tak ve škole, tak ve společnosti je časovaná bomba pro budoucnost. Chybí vztah k lidem, přírodě, krajině - co musí zase přijít, aby se to změnilo?
Dobro a zlo jsou jako siamská dvojčata. Nemohou jedno bez druhého existovat. Veškeré zlo v životě ale pochází z duševní prázdnoty, nudy a lenosti. Hranice mezi dobrem a zlem nerozděluje svět mezi námi a jimi, ta hranice probíhá prostředkem každého z nás.
U nás se říkalo, co se zdá, to je sen. Vždyť kolikrát se zdá, jak není ten nebo ta skvělý a dobrý. Ve výsledku hrabe jen ve svůj prospěch, na nic jiného nedbá… Na druhou stranu jsem ráda za předstíranou ochotu a laskavost, než mít smutek z otevřené hrubosti. Je naděje že předstírající se nakonec dobrým a ochotným stane…
I zdání dobra k dobru vychovává
5.února
Velikost není v tom být tím či oním, nýbrž být sám sebou
Snažím se být sama sebou, i když občas se člověk v někom shlédne a chtěl by být aspoň na okamžik někým jiným.
To je normální, tak to jde celé dějiny, až se nakonec sami stáváme vzorem.
Buď sám sebou a dopřej stejné právo druhým. A i v tom je právě ta velikost
Tolikrát bychom chtěli být vtipní jako kolega, mít postavu jako kamarádka z dětství, mít talent jako spousta druhých. Mohu toto předstírat? Mohu si osvojit pohyby, gesta, způsob řeči, ale každý pozná tu hru…
Mít rád sebe se svými nedostatky přesvědčí druhé, aby nás měli také rádi ...
Přijmout sebe znamená velkou pravděpodobnost, že přijmu i druhé. Pokud na sebe kašlu, tak mi na druhé už nezbude nic. Jak by mohlo.
6.února
Chceš-li dospět ke zkušenostem, jež by měly nějakou cenu, tak pozoruj ctnosti a chyby jiných a všímej si, co převažuje
Cizí zkušenosti odírají kůži, vlastní řežou do živého masa.
Zkušenostmi nazýváme své vlastní chyby a přitom nás zkušenost učí, že my lidé se ze zkušeností nikdy nepoučíme.
Životní zkušenost se ale nedá získat jinak než účastí na životě.
Dnešní zkušenosti jsou pro mne bolestné, ale věřím, že zítra bude líp.
Žel svět si víc všímá chyb, ctnosti jsou jaksi opomíjeny. Snad, že nejsou tak vidět
7.února
Musíme se celý život dívat na svět tak, jak jsme ho viděli jako děti. Vždyť ztráta schopnosti vidět znamená zároveň ztrátu jakéhokoliv prapůvodního, to jest osobitého projevu
Ten dětskej udivenej pohled mi snad nechybí, pořád se nemůžu vynadívat
Vůbec velkou roli v pohledu na svět sehrává naše paměť a představivost. Když jsme byli dětmi, zdálo se nám vše velké, ohromné a úchvatné. Pak jsme vyrostli - široká chodba, je prostor, kde se vyhnou dva lidé. Vysokánský dům je pětipatrový činžáček
A úchvatné? Úchvatné už se nám zdá máloco. Hodně jsme cestovali, hodně jsme viděli, stovky pořadů z celého světa běželo v televizi. Stejně nikdo nám nevezme prázdniny u babičky anebo západ slunce s tátou o dovolené. Snad jsou to věci, na kterých můžeme stavět svůj svět….
Každý máme na této pouti i štěstí i smutky - to by ani nebyl život.
Pod to se podepisuji a je-li obé alespoň trochu v rovnováze, stojí za to žít
Opravdu je člověkem jen ten, kdo se stane dospělým a přesto zůstane dítětem.
Je to o tom, zachovat si otevřenost dítěte i do dospělých let života.
8.února
Kdo považuje svět za rozumný, toho i svět považuje za rozumného
Považuju svět za rozumný?? V něčem asi ano a v něčem jiném ne. Hlavně mi někdy přijde, že svět se zbláznil. Takže jestli svět pak může považovat za rozumnou i mně?? To asi neeee - a navíc, vždyť svět o mně ani nic neví, tak jak by mohl??…. Tak možná když já si myslím, že svět je bláznivej, pak jsem bláznivá taky.
Člověk stejně je schopen jen nějakého segmentu světa. Pokrok je dobrá věc, jen jde o to, co tím slovem rozumíme. Bylo tam i slovo bionafta, globalizace, genetická úprava rostlin apod….
Nejsem nerozumný. Jen nemám ten samý rozum jako vy.
Rozumný člověk se přizpůsobuje světu kolem sebe. Nerozumný se vytrvale snaží přizpůsobovat svět sobě. Proto veškerý pokrok závisí na nerozumných.
Ale dá se svět považovat za rozumný - vždyť se podívejme kolem. Touto otázkou bude lépe se netrápit a užívat radosti, které nám dopřává.
Moc bych si přála, aby i mne svět pokládal za bláznivou. Nestojím o to být rozumná…
Dialektika života učí, že není vždy rozumné jednat rozumně. To ale není omluva pro hloupost.
9.února
Svět je zrcadlo, v němž každý spatří svou vlastní tvář. Kdo se na něj dívá kysele, vidí kyselý obličej. Kdo se do něj usmívá, shledá se veselým společníkem
K tomu není skoro co dodat, okolní svět nám odráží naše nálad, smutky, radosti… a také nás podle toho vnímá. Kdo se stále tváří jak kdyby kousl do kyselé okurky, bude tak stále vnímán a tak se raději usmívejme.
Svět je zrcadlo. Mračte se do něho a bude se na vás také mračit, zasmějte se a bude vám veselým a laskavým společníkem.
Kniha je zrcadlo. Když do něj nakoukne opice, nemůže z něho vykouknout apoštol.
Lidská duše je zrcadlo, ve kterém lze shlédnout obraz božského rozumu.
Musíme se snažit, aby nám zrcadlo podávalo jen ty usměvavé obličeje.
Potkala jsem dnes mladou ženu - mladinkou. Ta snad nosila ve tváři všechno bolest a utrpení světa. Chtěla jsem jí jednou vteřinkou pomoct, pohladit úsměvem… Ale její zrcadlo bylo obrácené dovnitř a zrcadlilo dovnitř jen stav její duše. Snad měla důvod - bylo mi jí líto. Ale svou úpěnlivostí a bolestínstvím asi musela své okolí spíš odrazovat….
Lépe je tam kde se lidé od sebe rozsvěcují navzájem úsměvy jako slavnostní svícny. Vždyť je to tak vzácný a hřejivý okamžik.
10. února
Žádná příležitost být šťastný není nic proti tomu, kdo není dost rozumný, aby ji využil
Nevyužít příležitost být šťastný a být šťastným či stát se šťastným a jít za svým štěstím by mohl snad jen hlupák nebo velký bázlivec. Jsem pro to jít si za svým štěstím a být šťastná, ale musím přiznat, že rozum se někdy postaví do cesty štěstí, takže zvítězí nerozum, prostě je někdy potřeba velké osobní odvahy a odhodlání a to všechno dohromady člověk někdy dost těžko má a nevyužije příležitost.
Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a jediný recept na štěstí.
Je pravda, že někdy si člověk zdůvodní svůj odklad svého štěstí, aby potom celý život trpěl, že to neudělal. Všechno je tu pravda, život je pravda. Někdy je v tom ještě vyšší moc, než osobní štěstí, kdy rozum je totožný s odpovědností - je to v případech, kdy v tom většinou figurují děti, nebo nemocní… a vůbec.
Prostě co se má stát se stane i když na to přicházíme někdy pozdě.
Dostaneš-li příležitost, chyť ji a nepusť. Nebude se nikdy opakovat.
Asi se příležitost přece jen někdy poskytuje, ale už je to pod silnou kontrolou ze všech stran. Často je to potom i důvod, že se to sesype… Takový je život.
Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.
Být šťastný je možnost, být šťastný je povinnost, když máš možnost ...
Hlupák si neváží velkého štěstí které má - už jen tím že je naživu. Mělní ten dar svými malinkými neštěstíčky v domnění, že ho pronásleduje osud…
11. února
Leckdo najde v každé polévce vlas jen proto, že při jídle tak dlouho kroutí hlavou, až tam nějaký spadne.
Kdo chce psa bíti, vždycky si hůl najde.
Nehledejme chyby na druhých, nejdřív zapracujme na těch svých.
Ne, že bych chyby na druhých hledala, to ne, ony se občas objeví samy, ale když mi do polívky spadne vlas, prostě ho vyndám a pokračuju v započaté činnosti.
Na všem hledajíce chyby přehlédneme, za prvé ty své a za druhé, že je život nádherný.
Ještě jsem se nesetkal s člověkem, který by dokázal vidět své chyby a sám před sebou se z nich obvinit.
Já si myslím o sobě, že některé svoje chyby vidím, ale nedělám to, že se s z nich obviňuji. To je blbost. Pokud se z nich nechci poučit, obviňování nic nevyřeší. Některé jsou i kamarádské a tím i lidské.
Souhlasím, je blbost obviňovat se z chyb. Přiznat je ano a poučit se z nich, to je správný směr.
12. února
Kdo chce najít chybu, najde ji i v ráji
Nikdo není bez chyb a chyby dělají člověka sympatickým. (ale nesmí jich být moc a nesmí opakovat stále ty samé).
Já osobně se snažím chyby nehledat, ale stane se, že je najdu a taky pro každého může být chyba něco jiného.
K úvaze o chybách a lidskosti bych jen dodal takovou maličkost, že ty chyby také nesmí být velké. H-Systém, tunel Blanka, Opencard a řada dalších chyb nás bolí a dlouho ještě budou.
Ledaže by to nebyla chyba, ale záměr
Kdo chyby nehledá, protančí životem až k ráji nebo k peklu. Je mu to jedno, protože obojí se mu zdá bezchybné
Chyby lze vždy prominout, pokud máš sílu se k nim přiznat.
13. února
Šťastný je ten, kdo se nezdá šťastný jiným, ale sobě
Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.
Když je člověk mladý, tak je hodně hloupý, i když si to často jeho okolí nemyslí. Jen on sám v dospělém věku ví, jak moc to bylo.
No to je fakt - hele ty se máš, ty se pořád směješ, ty máš pořád dobrou náladu!!!! Ale víme, zda je ten člověk opravdu šťastný a veselý?? Anebo jen nechce přidávat svou bolest k bídě celého světa….
Šťastný je ten, kdo se nevzdá - nic není nemožné
Štěstí, to znamená být spokojen s tím, co máš.
14. února
Štěstí spočívá jenom v představě, kterou o něm máme. Rozhodně ne o tom, jak budoucnost dodrží svůj slib
Souhlasím - štěstí bude takové, jaké si ho nakreslíme, vysníme. A hlavně budeme mít na něm podíl. Nic nepřijde samo, a protože nám to karty věští. O štěstí se musíme
O štěstí má každý z nás své představy a každý si ho jinak vysní je vlastně jen na nás, co pro to své štěstí uděláme, aby bylo naplněno.
O štěstí se člověk nemůže snažit jen jediný den v roce, i když je to shodou okolností svátek zamilovaných.
Štěstí je milovat a mít dobré přátele, žít život s nadhledem, s láskou a vesele.
15. února
Musíme se smát dříve, než zažijeme štěstí, jinak bychom mohli zemřít, aniž bychom se zasmáli
Nejlepší je moje víra – na smích, že se neumírá…
Smát bychom se snad mohli klidně každý den, ne?? Já jsem tedy pro!! Na smích se tedy opravdu neumírá, leda bychom se uchechtali k smrti a to by byla krásná a šťastná smrt, ne?!!
Nebo jít štěstí a radosti vstříc - třeba je sami vytvářet. Nebo je denně potkávat. Třeba v drobnostech
Dokud člověk může, má se smát, nikdy neví, kdy ho smích přejde…
16. února
Učme se více radovat, tak se nejlépe odnaučíme dělat jiným bolest
Pokud je něco v mém životě špatně, je něco špatně i ve mně. Jsme zrcadlem našeho okolí a naše okolí je zrcadlo nás. To je univerzální pravda. My sami jsme zodpovědní za vše, co se nám v životě děje.
Některé věci, co jsme způsobili, zůstanou bolestné - obecně. Buď je mohu vymazat, nebo se s nimi jen smířit.
Radosti jsou naše křídla, bolesti naše ostruhy.
17. února
Jak často nás slovo rozděluje, místo aby nás spojovalo
někdy víc rozděluje slovo, které vůbec nebylo vysloveno. A přesto tam je, tam trčí. Každý o něm ví a všichni jsou ticho….
Člověk má úžasnou schopnost hovořit, ale většina z toho, co říká je prázdná a klamná. Zvířata jí mají méně, ale to málo, co sdělují, je užitečné a pravdivé. A je lepší malá a pravdivá věc než obrovská faleš.
Rána způsobená slovem zasáhne vždy hlouběji, než rána ostrým mečem. Slovo má lehkost větru a sílu hromů a otevřená slova uzavírají mnohé dveře.
Slovo má tu moc - může skály lámat, může ničit i budovat, může ranit i vzbudit naději.
Měj vládu nad svými slovy a užívejme jich tak, aby druhým bylo milo a líbezně v jejich zvuku.
18. února
Ne lži, ale sotva znatelné falešné poznámky znesnadňují tříbení pravdy
Lež bývá často jednodušší než pravda. Proto je k pravdě potřeba větší síly. Dnes jsou známy tři druhy lži: lež, hnusná lež a statistika. Pravda je jen jedna a proto ji nemůže mít každý.
Možná i o tom je tato myšlenka - ne okázale hlásat svou obrovskou pravdu, které může vlastně být jen hrou…. Proč musí někdo za každou cenu vyčnívat a provokovat. Ve všem co děláme a říkáme, by mělo být jasno, život by byl alespoň srozumitelný
tříbení pravdy je ale také hra. Má i různé konce, jak to bývá třeba v sudoku u koncovky, kdy je možné na první pohled všechno, a stejně to není pravda. Na tu hru ale přistupujeme snadněji.
19. února
Nesmíme se trápit tím, že nám jiní neříkají pravdu. Vždyť si ji často neříkáme ani my sami
Pravda je vůbec to nejobtížnější, co lze lidem předložit k věření. Někdy je to omyl, který mnoho lidí sdílí.
Každý člověk má ke své pravdě svá poznání, své důvody, své kořeny, ale to ho neopravňuje vidět v jiné pravdě jiného člověka důvod k nenávisti.
Dobrý je naučit se tu pravdu říkat především sám sobě, a pak i ostatním, ale těžko něco naděláme s tím, že nám ji neřeknou jiní
S tou pravdou sám sobě je to hodně důležité. Největší podvod na sobě děláme, když to neděláme. Stejně to naše vnitřní já to ví, a až tolik to nepotřebuje slyšet zvenčí. Mám teď na mysli ty zásadní věci, jinak máš pravdu, že popud zvenčí je také fajn.
20. února
Nikdy si nemysli, že jedině ty máš pochopení pro pravdu a ostatní jsou blázni
Nejhorší je myslet, že člověk má pravdu, protože měl pravdu. Chtít najít pravdu je zásluha, i když někdy cestou bloudíme.
Myšlenka je jasná a já si to opravdu nemyslím, že jen já mám pochopení pro pravdu, to bych si pak taky mohla myslet, že jen já jí mám a tak to rozhodně není. Nicméně snažím se pravdu chápat, nacházet i jí říkat třeba.
Co se týká pravdy, tak to je asi nejvíc relativní záležitost. To, co se člověku celkem správně jako pravda jeví, tak při jiném úhlu pohledu to může vypadat zase úplně jinak. Jde jen o to, tuto relativitu normálně přiznávat a žít s ní.
Mít svou pravdu za svatou může jen sebestředný člověk, egoista. Vždyť přece je mnoho chytřejších a zkušenějších. Ač se třeba vztekám, časem mi dojde, že ta jejich pravda je PRAVDA.
21. února
Dřív než zavrtíme hlavou, měli bychom se přesvědčit, zda nějakou máme
Jestli jsme ji někde neztratili a pokud ano, jestli víme kde… Hlavu většinou ztratíme, když se někde zapomene rozum nebo ho předběhnou emoce a city, ale to všechno patří k životu.
Dokážu si představit ztratit hlavu pro lásku nebo z lásky.
Člověk smí kritizovat, pouze pokud dorostl do výše myšlenky, co chce hanět…
Často bolí hlava toho, kdo ji ztratil. Hlava, to je ta část těla, která člověku neustále překáží.
22. února
Vzdělání je skvělá věc. Občas je ale dobré si uvědomit, že to, co opravdu stojí za vědění, se nedá naučit
Vzdělání je skvělá věc, ale je k tomu potřeba splnit dvě podmínky - pan Kantor s velkým K a vnímavý žák, pak vzdělání může být dosaženo. Ale taky znám dost vzdělanejch blbců a na druhé straně nevzdělaných a kultivovaných géniů
Vzdělání je schopnost porozumět druhým. Vzdělání má hořké kořínky, ale sladké ovoce. Vzdělání bez svobody je zbytečné, svoboda bez vzdělání je nebezpečná.
Celý život se učíme. Ale spousta věcí nám dochází postupně a jaksi pocitově. Empatie, důvěra, láska, ohleduplnost, ochota, obětavost a další buď v sobě máme, nebo ne. Pak je na nás zda je tlumíme anebo krmíme svými činy
Co opravdu stojí za vědění, se nedá naučit, to musíme prožít
23. února
Lépe být smutný s láskou, než být veselý bez ní
Asi i láska může být smutná nebo člověk může být smutný s ní, být veselý bez lásky určitě lze také, ale já bych mnohem raději prostě byla veselá s láskou.
S láskou je to jako s ledvinovou kolikou. Dokud tě nepostihne záchvat, nedokážeš si něco takového ani představit. A když ti někdo vypráví, nevěříš.
Láska je jako přiklad z matematiky, uděláte někde chybu, chcete se vrátit, ale nemůžete: ZVONÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!
Tak to má být - život na vsi je o tom, že se lidé schází a mají to tak rádi. Záleží jim na druhých a všímají se věcí, které jsou ve městě skryté. I když už to není idyla jako dřív, tak máš jistotu, že pokud se děje nepravost, vždy si toho někdo všimne…
24. února
I podstata srdce musí být prověřena a spravedlivě posouzena, někdy i opravena
Lidské srdce je podobno mlýnskému kameni. Nasypete-li pod něj pšenici, rozemílá ji v mouku, nenasypete-li, drtí samo sebe. Srdce člověka bývá před pádem zpupné, kdežto slávu předchází pokora.
zajímavá myšlenka, to určitě - prověřit, posoudit, opravit, ale má ten, kdo opravuje pravdu?? Posoudí správně?? Na takové věci si netroufám.
Netroufáš, ale přesto to děláš. Nemůžeš jinak, jde přece o tvé srdce, po tvé zkušenosti i o tvé omyly. Nikdo jiný to u tebe za tebe neudělá. Máme to tak naštěstí všichni tak.
Podstata srdce - někdy zloba druhých nadělá takovou paseku, jejich zášť a pomstychtivost smažou každou pěknou myšlenku… I ve svých citech děláme inventuru a možná ne dobrovolně. Ale takový život je…
Svému srdci nikdo neunikne. Proto je lepší naslouchat, co říká, aby nikdy nedošlo k ráně, kterou nečekáš.
25. února
Kdo udělal chybu a nenapravil ji, dopustí se další
Chybovat není špatné - dělejte tolik chyb, kolik jen můžete, protože prostřednictvím chyb se budete učit. Neopakujte však tytéž chyby znovu.
Už jenom to, že víme o té chybě a tváříme se, že to tak vlastně není, už i to je chyby. Sobě nic nenakecáme, jen si to přiznat jde někdy ztuha
možná vždycky nejde chybu napravit, ale poučit se z ní to ano
Je dobré se k chybě přiznat, říct jasně byla to chyba, pak se člověk nemusí trápit a být nejistý ve svých cestách, činech a záměrech?
26. února
Pravý přítel stojí při tobě, i když nejsi v právu. Když jsi v právu, jsou na tvé straně všichni
Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde. Přítel je ten, kdo o nás ví všechno a má nás pořád stejně rád.
Buď šťasten, máš-li dobrého přítele. Bude tě mít rád, i když ty sám máš sebe plné zuby a nejraději by ses neviděl…
27. února
Musíte lidi milovat, jestliže je chcete změnit
Pravda, pravdoucí. Jinak by se do toho člověk vůbec ani přes veškerou svou dobrou vůli nepustil, protože příliš často kolem sebe vidí, že většina lidí se ani změnit nechce. Jak ale říká pan Werich: "Bez lidí dobré vůle by život byl jen nákladné a nebezpečné dobrodružství."
člověk opravdu musí chtít především sám se změnit, pokud chtít nebude, asi se to nepodaří
Pokud mi na druhém nezáleží, nebudu chtít ho měnit, Milované, chceme často napravovat. Ouha, často padá kosa na kámen… Ale pomalinku nenápadně měnit, to ano, Zvlášť pokud je to v jejich prospěch
Lidé se méně rozpakují uškodit tomu, koho milují, než tomu, koho se bojí
Dát si za cíl někoho měnit je největší omyl a chyba, co člověk může udělat. Na sobě, na druhém, na vzájemném vztahu. Vyvolat potřebu se sám měnit je mnohem větší úkol, ale stojí za to. Musí se ale i umět přijmout, když to někdy nevyjde
28. února
Není lepší způsob, jak v lidech probudit dobro, než jednat s nimi tak, jako by dobří byli
Čím více rozumu a dobra je v člověku, tím více rozumu a dobra pozoruje v lidech.
Nic není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Záleží na tom, co si o tom myslíme. Všechny dobré věci jsou obtížné a vzácné. Kdo chce druhým činit dobře, musí tak činit v drobných detailech. Obecné dobro je výmluva darebáků, pokrytců a lichotníků.
Všude tam, kde je člověk, je místo pro dobrý čin a i když lidé nevědí, co je dobro, mají ho v sobě.
Ano, nepotřebujeme agresi, přezíravost, pýchu, aroganci. Té je kolem dost a nikoho nepolepšila… Je pravda, že někdy být slušný je těžký úkol, ale někdo to začít musí. Začněme třeba tím, že někoho i přes jeho nepříjemné vystupování pochválíme…
Změny jdou pomalu a těžko, ale i soustavné dopadání kapek na kámen, vyhloubí v něm časem důlek
Když někdo říká, že chce tvoje dobro, je fajn se ho zeptat: „CO ZA TO?“ Dříve nebo později na to stejně přijde řeč, jen může být už pozdě.
29. února
Dokonalost je norma nebes. Pouze touha po dokonalosti je normou člověka
Jinak řečeno: Dokonalost jest vlastnost božská. Toužit po dokonalosti jest vlastnost lidská.
Člověk nedosahuje své dokonalosti tím, co má, dokonce ani tím, co dělá, ale jedině tím, čím je. Člověk je nedokonalý, ale dokonale si s tím poradí.
Hodně jsem o těch slovech přemýšlel, a chtěl jsem psát námitku, jak to občas dělám. Námitku v tom, že člověk dosahuje dokonalosti tím, čím je. A vzpomněl jsem si na Rittiga a dostal jsem dopal, že to je pokřivené. Po chvíli osobní emoce vím, že není. Máš to dobře napsané. Dokonalost je i v negaci a hrůze, a všichni ti naši gauneři z vysoké politiky, jsou opravdu dokonalí v tom, čím jsou nebo byli. Bohužel. I v tom je výrok pravdivý.
Raději živé chyby než mrtvou dokonalost.
Michelangelo Buonarroti řekl: "Maličkosti dělají dokonalost, ale dokonalost není maličkost."
